65. výročí osvobození Sušice
Vážení spoluobčané,
zdá se být neuvěřitelné, že od konce II. světové války nás dělí dlouhých a letos dokonce kulatých 65 let. My, kteří jsme tuto dobu nezažili, jsme slýchávali vyprávění svých prarodičů, slyšíme vzpomínky od svých rodičů.
Nikdy nezapomenu na vyprávění svého dědy, který si zažil výslechy na klatovském gestapu a následně věznění v Terezíně. Vrátil se sice domů živ, ale s podlomeným zdravím a s hrůznými zážitky, které ho provázely do konce života.
Můj děda přežil. Ale více než 20 miliónů lidí, kteří bojovali na frontách, byli umučeni v koncentračních táborech, svoje životy položili.
Nedopusťme prosím my všichni již nikdy to, aby se podobná zvěrstva někdy v budoucnu opakovala.
Však si ještě dobře pamatujeme minimálně z výuky dějin, jak se Hitlerova německá NSDAP dostávala nenápadně a plíživě k moci. Nezapomínejme na vyprávění a vzpomínky našich předků na tuto dobu nebo na dobu II. světové války, které pro nás jsou a vždy by měly být varovným mementem.
Jsem ráda, že se zde dnes sešlo tolik sušických občanů a hlavně mladých lidí k uctění památky všech těch, kteří ve II.světové válce položili životy. Ale i těch, kteří osvobozovali naši Sušici v květnu 1945. Byli to příslušníci 4. pancéřové divize 3. americké armády.
Čest jejich památce!
Jiřina Rippelová